Studium na naší katedře zahrnuje vedle výuky předmětů klasické filmologie a teatrologie a mediálních věd i praktickou přípravu v dalších oblastech, kterou určitě oceníte po nástupu do praxe. Kreditový systém a nabídka předmětů v semestru vám umožní vytvářet si vlastní odborný profil s ohledem na vaši představu o budoucím uplatnění. Můžete získat kredity za disciplíny v oblasti divadelního a filmového managementu, produkce a dramaturgie, za praktika v oblasti filmu (práce s kamerou), divadle (základy herectví a režie) a rozhlasové práce (příprava vlastních rozhlasových pořadů). Kredity lze získat vykonáním praxe v redakcích, v televizních, rozhlasových a filmových studiích, úspěšnou realizací tzv. veřejného projektu, účastní na divadelních a filmových přehlídkách. Do programu studia jsou zařazeny i předměty z dějin literatury a literární estetiky a předměty s mezioborovým charakterem. Studovat můžete také v zahraničí: katedra udržuje pravidelnou výměnu pedagogů a studentů s divadelněvědnými instituty na univerzitách v Mnichově a Vídni a s filmologickými obory na univerzitách v Leuvenu  a v Utrechtu.   Studijní výsledky získané v zahraničí se uznávají jako součást studia na katedře.

/// Historie katedry a oborů

 V šedesátých letech minulého století se na Katedře českého jazyka a literatury Filozofické fakulty Univerzity Palackého postupně sešli mladí pedagogové, jejichž odborný zájem překračoval hranice literatury do mezioborových vztahů s filmem, divadlem a rozhlasem: Eduard Petrů, Jiří Stýskal, Alena Štěrbová. Podíleli se mj. na založení a organizaci prvních ročníků filmové přehlídky Academia Film Olomouc. Tyto zájmy a snahy posléze vyústily do vybudování oboru čeština-uměnověda, na němž se jako pedagogové podíleli také historici umění (František Dvořák, Václav Zykmund, Alena Nádvorníková ad.) a muzikologové (Robert Smetana, Vladimír Hudec aj.). První ročník byl otevřen pro studijní rok 1968/69. O dva roky později byly zřízeny dvě specializace: jednak literatura, divadlo, film, jednak výtvarné umění, v dalších letech třetí, zaměřená na hudební umění.

Nový obor uměnověda se nepodařilo v nepříznivých podmínkách tzv. normalizace, která od roku 1969 citelně zasáhla i Filozofickou fakultu, udržet. V roce 1978 byly uměnovědné specializace nového oboru administrativně zrušeny, v roce 1980 byly dokonce zavřeny katedry výtvarné teorie a výchovy a hudební vědy a výchovy. Uměnovědná studia byla přeměněna v obor teorie kultury, který byl zcela podřízen tehdejším ideologickým potřebám.

Po revolučních změnách na konci roku 1989, za nového vedení Filozofické fakulty a Univerzity Palackého, byla myšlenka obnovy uměnovědných studií na Filozofické fakultě jednou z těch, které byly neprodleně realizovány. Návrh podal divadelní historik Jiří Stýskal už v lednu 1990, do prázdnin 1990 byla ustanovena Katedra věd o umění a realizováno první přijímací řízení do oborů literatura, divadlo, film, dále výtvarné umění a hudební umění. Studenti dosavadního oboru teorie kultury si mohli zvolit jednu z těchto specializací a studium dokončit na nové katedře.

Katedra věd o umění našla své první sídlo v prostorách bývalého kanovnictví, po zrušené Oblastní galerii výtvarného umění na Wurmově ulici. Její první vedoucí Jiří Stýskal podal zanedlouho návrh na rozdělení Katedry věd o umění na tři pracoviště: od 1. září 1992 tak vznikla (vedle Katedry dějin umění a Katedry muzikologie) také Katedra teorie a dějin dramatických umění, která nabízela studijní specializace teorie a dějiny dramatických umění, dále divadelní věda, filmová věda a zpočátku ještě i literární věda.

Na podzim 2002 se katedra přestěhovala do adaptovaných prostor bývalého jezuitského konviktu v Univerzitní ulici a stala se součástí Uměleckého centra UP, s novými a  skvělými podmínkami pro přípravu studentů v oblasti divadla a filmu.  V roce 2005 změnila název na Katedru divadelních, filmových a mediálních studií, jenž lépe vystihuje nabídku studijních možností a charakter studia v prostorách Uměleckého centra. Jejími vedoucími byli Jiří Stýskal (1992–1994), Jiří Štefanides (1994–2002), Luboš Ptáček (2002–2006) a znovu Jiří Štefanides (od roku 2006 dosud).